Měl jsem pravdu. Když se Honza chytnul volantu, věděl již naprosto přesně kam  nás zaveze….

Již před příjezdem do Olomouce kamsi mobilem volal (což se během řízení nesmí) a ptal se na nejkratší příjezdovou cestu. Nakonec jsme dorazili na Svatý Kopeček, kde se hned vedle známého kláštera rovněž vaří pivo. Přivítal nás sám majitel a sládek Svatokopeckého minipivovaru v jedné osobě  – ing.Ivo Hrdlička a pozval nás do varny, která v poměrně stísněných prostorách slouží i jako šalanda – jakási pivovarská nálevna. Beseda o minipivovarnictví byla zpestřována praktickými ukázkami vzešlými z tohoto bohulibého procesu. Světlá 13°byla spíše polotmavá, ale toto posunutí barevného spektra pochází zřejmě z učení domovarníka Petra Měrky, který programově nenávidí světlé odstíny. Speciální polotmavá 14°je rovněž spíše tmavá, ale je úžasná! Jemná vůně je ukázkou toho co vždy já s oblibou označuji jako harmonii a vyváženost a chuť není o nic horší. Porci vynikajícího boršče, kterou připravila paní Hrdličková zapíjíme milk stoutem. Toto svrchně kvašené pivo s přídavkem laktózy je černé tak, že přes něj není vidět a chutná lahodně a neotřele svěže. Jen ty suroviny se prý prodraží. Odcházíme nasyceni, nalití a obtíženi petkami. Usuzujeme, že pro tento den jsme příděl libida již vyčerpali a odjíždíme bez pauzy do rodné Ostravy. Již se těším na další umělecký zájezd.