Poměrně fádní číslo, které toho moc o sobě nevypovídá. O jednotku výše (58) již existuje vzor samopalu z čs. armády a myslím, že to bylo i číslo nějakého univerzálního paragrafu v době ruského leninsko-stalinistického teroru.

Sedmapadesátka je však aktuální pro mne, neboť jsem se před pár dny dožil zázračně tohoto věku.

Když mi bylo 20 a někdo mne připomněl potenciální možnou čtyřicítku, viděl jsem to málem jako vzdálené sci-fi. Tenkrát se žilo jinak a dle statistik se umíralo dříve. Někdy kolem padesátky si muži oblékli tepláky a ženy nasadily na hlavy slušivé šátky. Začala doživotní sezóna diskuzí o nemocech a nadávání na mladou generaci.

Něco se ani s pokrokem nemění. Vím, že naše generace v pohnutých časech reálného socialismu byla odolnější a rozumnější. Hlučný bigbít byl hrán živými, i když často technicky ne příliš zdatnými hudebníky a lidé se dokázali bavit i bez věčných mobilů, notebooků a Ipadů. Když jsem se s někým domluvil 10 dní dopředu na pivo, tak jsme se na 90 % sešli, aniž bychom se museli nahánět Googlem nebo Blue tooth.

Dost. Nebudu dál zbytečně žehrat. Za starých časů bych měl už jen 3 roky do nevyhnutelného důchodu. Avšak jako umělec na volné noze působící aktivně v zahraničí bych býval určitě často terčem šikany ze strany bolševického státu. Každá doba má své.

Obcházím pár hospod. V Hrabůvce udělali z bývalého výměníku pivovar Žíznivý Dromedár. Skvělé pivo. Před 30 lety by tam mohl být tak Ostravar či Radegast. Kousek dál vzdušnou čarou je Aero. Ve Vítkovicích úspěšně experimentuje Hoppy Dog, v Zábřehu napájí své hosty Zámeček a dobré i cenově výhodné je pivo ze Staré Bělé. A to jsme jen v Ostravě – Jih. A když zajdeme do Kurníku, Hobitu, Segala nebo Babylonu….

57 je jen číslo. Jsem vděčen osudu a případným strážným andělům, že jsem se dožil onoho požehnaného věku. Je toho ještě tolik k ochutnání. Jen aby relativní zdraví ještě pár let vydrželo….