Pivovar Lobkowicz ve Vysokém Chlumci je jedním z regionálních podniků, které přežily hektická 90. léta i současnou zhoubnou globalizaci. Dnes patří do poměrně silné stejnojmenné skupiny 7 pivovarů.

Když jsem v létě 1981 cestoval autobusem z Českých Budějovic do Prahy, nebyl ještě internet a informace se sháněly analogicky. Náš autobus zastavil na patnáct minut v městečku Votice a tam jsem v lokálním šenku narazil na Vysokochlumeckou 12°. Zmlsán nedávným Budvarem, Samsonem, Regentem a Protivínem musím přiznat, že mi to nějak extra nechutnalo, nicméně jsem na tehdejší pivní scéně našel dalšího hráče. O pět let později za nádražím ve Zdicích, kde jsem čekal na přípoj do Příbrami měli Vysokochlumecké (byl to oficiální název, proto velké písmeno) rovněž na čepu. Půllitr natočený vskutku pohádkově o správné teplotě a se smetanovou pěnou, jinak však chuťově opět žádný zázrak.

Roku 1992 získal rod Lobkowiczů pivovar zpět do svého vlastnictví a investoval do něj nemalé finanční prostředky. Rozšířil se sortiment vyráběných piv, z nichž některá jsou dnes velice populární. Zmínil bych třeba polotmavou 13°Démon. Společnost Pivovary Lobkovicz a.s. (dříve K- Brewery) se mimöchodem zabývá kupříkladu i výrobou piva na zakázku pro řetězce hospod jako je např. Šatlava (Lapák) nebo potravinových supermarketů.

Dvanáctku Lobkowitz jsem si dal U Segala. Zaujala mne vysoká cena, která dělala celých 33 Kč za půllitr. Prý je drahá nákupka. Bodejť ne u aristokratického piva! Mok je dostatečně hořký, bohužel je však cítit, že je vyráběn ve velkých várkách a je důsledně filtrovaný.Jakási „malcová ovocnost“ je patrná zejména když si jej dáte po nějakém živém kvasničáku. Jinak průměr a jistě příjemné obohacení pivního arsenálu.

Při zmínce o Lobkowiczi si vždy vzpomenu na jistého člena této rodiny, který žijíc (žije) v Rakousku se někdy v roce 1992 vyjádřil, že do dvaceti let bude na území České Republiky (tenkrát to vlastně bylo celé ještě Československo) pouze 5 velkých pivovarů a asi 20 malých. Naštěstí nebyl vůbec dobrým prorokem.