Poprvé jsem se dozvěděl o bavorské obci Abensberg asi před 7 lety z nějakého pivního infa.

Tato informace hovořila o Abensbergu jako o světovém unikátu, kde na necelých 1.300 obyvatel připadají hned čtyři funkční pivovary.

O něco později jsem dokonce hledal dopravní spoj z Bambergu. Bylo to však velice složité a nejvýhodnější bylo vyjet s Bambergu autobusem již ve 4 ráno.

Docela nedávno jsem v německém televizním seriálu Big Ben zaregistroval novou postavu. Byl to mladý strážmistr, který pocházel právě z Abensbergu. Samozřejmě, že se nezapomněl o místních čtyřech pivovarech zmínit již ve své první větě, hned po nezbytném pozdravu.

A tenkrát jsem se rozhodl. O jarních prázdninách vyrazím do Abensbergu!

Moje představa byla jasná. Polozapomenuté nádražíčko nebo autobusová zastávečka. Kolem pár starých obytných domů a náves. A na ní čtyři tradiční bavorské pivovárky plné konzumujících štamgastů. Možná sem tam nějaký ten turista. Ale hlavně poctivé bavorské pivo, tupláky, vuřty, preclíky a stimmungový zpěv.

Cesta do Abensbergu nebyla naštěstí složitá. Vlakem z Chebu do Regensburgu a tam přestoupit. Asi 5 zastávek regionálním vláčkem mne stálo 13 EUR, ale vzrušovalo mne vědomí, že již brzy stanu v miniaturní pivní Mekce.

Abensbergské nádraží mi připadalo na malou obec dosti veliké. Kupodivu ulice zde měla svá jména. Asi po 300 metrech chůze jsem objevil první hotel. Nesl logo regensburského pivovaru Kneitinger.

Nu což. Jestli zbyde čas, vzpomínkově ochutnám.

Náš hotel se nalézal hned poblíž. Bylo to zařízení patřící zřejmě jednomu z místních pivovarů s názvem Kuchelbauer.

Po ubytování jsem hned vyzpovídal recepční. Kde jsou ty další pivní svatostánky?

Naštěstí jsem znal adresy, takže jsem se s přímými dotazy obrátil i na pracovnici místních turistických informací. Stále více mi Abensberg připomínal ospalé městečko než pulsující pivní ves.

Informátorka byla celkem zdrženlivá a překvapivě o bizarnosti své obce mnoho nevěděla. Spíše se mne snažila nasměrovat do nějakého obchodu s lahváči.

Kousek za náměstím se zdálo, že se blížím ke svému dílčímu cíli. Uviděl jsem pohostinnou budovu s jasným nápisem Braureigastette Ottenbräu.

Tak konečně! Tady zahájím svou českou pivní misi. Jen aby bylo otevřeno.

Otevřeno bylo. V oknech nadějné hospody jsem však viděl poměrně nesourodé busty s klobouky. Že by nějaké nové tematické zaměření zavedené krčmy?

Pravda však byla mnohem prozaičtější. Z původní pivovarské hospůdky se stal textilní second hand! V ten okamžik jsem si přál, aby mne někdo kopl do hlavy, abych se probudil. Nepotěšila mne ani zánovní košile za 3 EUR. Na někdejším výčepním pultu byly srovnány balíčky hader a nad nimi ještě stále visela cedule s názvem snad ještě nedávno točeného piva.

Chtěl jsem zapít žal, ale zdálo se mi, že ve vysněném Abensbergu je dost složité najít funkční hospodu.

Podle adresy jsem nakonec nalezl pivovar Ottenbräu. Po jeho dvoře jezdil mladý pracovník na vysokozdvižném vozíku a nakládal lahváče do kamiónu. Musel jsem asertivně jednat.

„Wo kennen wir eine bier aus dieser Braüerei kaufen?“

Zrovna jste na dobré adrese!

Pivovarník nás vzal do provozu, kde nám nabídl ke koupi 7 druhů lahváčů, kus za jedno euro.
Kde máte nejbližší hospodu? Ta už je asi dva roky zavřená. Jinak snad žádné sudové pivo, jen lahváče.

Tristní. A co pivovar Hofbräu Abensberg? Geschlossen!

A pivovar Neumeyer? Geschlossen!

Zajímavé. Aktualizované stránky Beerme.com se v sekci Regionální pivovary o této změně vůbec nezmiňují. Naproti našeho hotelu stojí sice restaurace s honosným nápisem Hofbräu Abensberg, ale tam se dle jiných indicií nastěhoval nějaký Jugoš Zoran se středomořskou kuchyní a kdoví, co tam čepuje.

V kuchelbaurovské hospodě jsme si dali jeden ležák a jeden weizen (německý standard) a kari wurst, neboť ten klasický bavorský nebyl na jídelníčku.

Šest lahváčů s Ottenbräu jsme spotřebovali ještě téhož večera. Po mocném Bocku se dobře usínalo….

Ráno jsem zhodnotil svůj misijní výlet. Za ty peníze a čas to skutečně nestálo. Navíc v první informaci, kterou jsem o Abensbergu získal byla chyba v umístění desetinné čárky. Město nemá 1.300, nýbrž 13.000 obyvatel. Něco jako ve své době reklama na obsah železa ve špenátu, kterou může dnes podporovat jen námořník Pepek.

Nu což. Všechny pivní výpravy se nezdaří. Tentokrát však nebyla chyba na mé straně.

Na závěr už jen výzva. Necestujte zbytečně do německého Abensbergu na pivo!

Je to jenom splasklá bublina!