Malý obchůdek s potravinami poblíž Jubilejní Kolonie v Hrabůvce jsem měl rád.

Je blízko školy, kde učím a navíc jeho provozovatelé projevili osobní statečnost, když svůj krámek v době fašistického covidového běsnění označili jako provozovnu bez podmínek. Žádné hadry na hubě, žádné mrznoucí fronty venku, protože diletanti rozhodli, že v uzavřených prostorách smí být jen určitý počet osob v závislosti na výměře místnosti.

Navíc prodávali nakládaný hermelín, řádně uleželý, který se přímo rozpouštěl v ústech.

Onehdy jsem si všiml, že je obchod uzavřen.

Netrvalo naštěstí dlouho, a opět zahájil provoz.

Ani jsem si nevšiml, že v relativně krátkém čase prošel rekonstrukcí. Předtím to vypadalo na zastrčený krámek, nyní provozovnu zdobí krásné prosvětlené výkladní skříně.

Bohužel, nakládaný hermelín už není. Tak si koupím alespoň víno. Požaduji červené suché. Měl jsem dojem, že před obchodem byla inzerována i vína sudová. Nicméně nemám moc času vybírat, tak beru zavděk i vínem láhvovým.

Prodavačka však tvrdí, že žádné suché nemají. Nabízí mi nějaké slovenské polosladké v esteticky celkem atraktivní láhvi. Černý Medvěd.

Vzpomněl jsem si na bulharskou Medvědí Krev. Na tu dobu docela ušla. 109 Kč za sedmičku se mi zdá celkem dost, ale nakonec kupuji.

Ve třídě jsem si láhev blíže prohlédl. Neprodali mi víno révové, nýbrž ovocné rybízové!

Chápu, že rybízák v 80. letech za cca 10 Kč za litr zdaleka nebyl plnohodnotným ovocným vínem, ale stejně!

Mohl bych se do obchodu vrátit a požadovat výměnu nebo vrácené finanční částky.

Za pár hodin mne však jakákoliv iniciativa přechází. No tak si ochutnám po letech zase rybíz!

Pouze mne poněkud konsternuje nekvalifikovanost tamějšího personálu.