Když se před pár lety začalo vařit v Chotěboři pivo, domníval jsem se, že jde o minipivovar nebo o pivovarskou hospodu. Ve druhé dekádě 2. století se však u nás pivní situace počala měnit. Nově vzniklé pivovárky zase vaří kolem komína – to znamená, že zásobují pravidelně několik hospod. A tak funguje i pivovar v Chotěboři.

Když se nový pivovar zakládal, vznikla i průvodní legenda. Sice trochu kostrbatá, avšak poměrně stylová. Kdysi ve středověku sládek Chotěbor na území dnešní Chotěboře vařil pivo tak lahodné, že jej lidé vnímali všemi smysly, včetně smyslu šestého, což by měla být nejspíš intuice. Podle jména slavného sládka se dnes jmenuje i město na Vysočině.
Pivovar je sice průmyslový, avšak používá stále otevřené spilky, pivo zraje 30 dní a nepasteruje se. Výsledkem je truňk svěží chuti o příjemné hořkosti s chuťovými elementy   klasických „staročeských“ piv t.j. piv , která se běžně u nás vařila ještě v  70. a 80. letech minulého století. Chotěboř vyrábí pivo světlé výčepní,  premium (5,1% alkoholu), tmavé, polotmavé, silnější speciální a i ležák nefiltrovaný. Obecně jsou kapalné produkty z Chotěboře kvalitní a určitě stojí za okoštování. V Ostravě lahvovou Chotěboř příležitostně nabízí pivotéka Pivovarského domu (poslední zásilku jsem však už stačil v pracovní době zlikvidovat) točenou bylo jednou či dvakrát možno okusit U Segala.

Pivovar v Chotěboři příjemně obohatil rodinu mladých, nezávislých pivovarů s vyšším výstavem (patří mezi ně z poslední doby též Únětice nebo Kout na Šumavě) a je zajisté hoden následování.

(Katolíci zde po dobytí města upálili více než 300 českých bratříků, přestože jim předtím slíbili volný odchod)