Alternativní pivovar Balkán v Uherském Brodu nedávno oficiálně ukončil svou činnost. Dnes slouží jako prodejní místo piv zn. Hrádek z nedalekého Slavičína.

Když jsem restauraci Balkán poprvé v roce 1999 navštívil, moc nadšen jsem nebyl. Jednak mi dalo dosti práce zmíněný podnik najít a ani samotné pivo mne nikterak neoslovilo. O něco později kolega konstatoval, že Zlatý Havran chutná trochu jako kdysi plzeň (zřejmě z ostravského výčepu). Koncem 20. století vařil v regionu ještě starý pivovar Gerhard v Brumově. Tento stánek ze 16. století s krásnými sklepy a vznikající pivovarskou hospodou mne tenkrát oslovil mnohem více.

Zlatý havran byl zvláštní pivovar. S jeho pivem se bylo možno mimo samotnou provozovnu setkávat jen vzácně, minipivovar neměl ani vlastní internetové stránky. Někdy v roce 2012 přesídlila technologie do Slavičína a pivo se začalo vařit tam. Včera jsem si do Uherského Brodu osobně zajel.

Mezi svátky málo hostů, lidový úslušný číšník, který citlivě naladil v rádiu písně Jimmyho Hendrixe a Black Sabbath. Už jsem se nemohl dočkat prvního piva. Podnik nabízel filtrovanou světlou 11°, nefiltrovanou 12° a polotmavou 12°(nejspíš rovněž filtr). Problém jsem definoval hned u prvního škopku. Pivo nebylo správně vychlazené a navíc bylo plné bublin. Tak nějak by mi je natočili v Polsku. Pěna rovněž nic moc. Samotná chutˇ byla standardní, zhruba taková jako u průměrného regionálního výrobku. Snad bych si své pivo vychutnal více nebýt evidentních chyb při jeho točení. Kvasnicová dvanáctka byla o poznání hutnější a i trochu hořčí, ale, nejspíš kvůli své nedostatečné teplotě a přesycení plně své chuťové kvality nerozvinula. Polotmavé mi nechutnalo vůbec. Zdálo se mi nejteplejší ze všech a cítil jsem v něm vlezlou „malcovitost“, která už neměla daleko k nepřístojné ovocnosti. „Maltz“ je německy slad, ale z dětství si pamatuji na zvláštně nasládlé „malcové“ bombóny, jejichž nezaměnitelnou příchuť cítím i v některých pivech. Po návštěvě Balkánu jsem měl ještě chvíli čas, tak jsem pár minut poseděl v nedaleké (docela pěkné) knajpě. Ovšem – desítka z Černé Hory je dnes už samá voda a 11°Janáček, který po letech změnil logo a nazývá se komisně Uherský Brod nebyl o moc lepší. Po mém nedávném strašidelném zážitku s lahvovým Rychtářem se nebojím konstatovat, že Pivovary Lobkowitz a.s. míří po cestě úspory ve výrobě a snižování kvality přímo do pivního hajzlu.

V krátkém vlaku nebylo funkční WC, to bylo beznadějně zavřené i na uzlovém nádraží ve Starém Městě u Uherského Hradiště. Pivařům nezbývá nic než obchcávat nádražní budovy. Byl jsem svědkem, jak železničářka v pokladně dala ženě ve středních letech kus toaletního papíru a poslala ji do křaku. Hlavně, že naše mateřská EU bdí nad správným zakřivením banánů….

Samozřejmě, že jsem v rámci objektivity zakoupil i jednu petku slavičínského na doma. Tam mám vždy větší klid a zážitek mi nemůže zkazit zlotřilý výčepní. Nefiltrovaná 12°se jmenuje půvabně Horehleď (jméno místního sládka) a určitě není tak špatná jak se mi na Balkáně zdálo. Střední hořkost, relativní vyváženost, citrusová příchuť. V některých momentech i nádech belgického pšeničňáku – zkrátka osvěžující a docela zajímavé pivo. Příště si na ně vyrazím o pár stanic dál, přímo do Slavičína.