V den pracovního volna je nejlepší se věnovat pivní degustaci.

Kurníkšopahospoda potěšila. Na čepu byla desítka z Luhačovic s názvem Otto.

Krásně hořký mok, který se skoro pil sám. Překvapivá hutnost a slušné doznívání dělá z této značky skutečně skoro sváteční událost. Během popíjení mi docvakla i latentní příchuť nejspíš ušlechtilé chmelové složky. Bylo ji však třeba trochu „vydolovat“.

Pivko bylo tak chutné, že jsem si nezvykle dal ještě jedno té stejné značky, což obyčejně v ochutnávkových pivnicích se širokým sortimentem nedělám.

Dalším kouskem bylo medové z těšínského Baraby. Truňk trochu pěnil, ale nakonec byl naservírován v předpisové teplotě, na což jsem v Kurníkšopě zvyklý.

Ležáček nebyl příliš sladký a obsahoval množství komplexních aromat, avšak neměl jsem mnoho času je všechny analyzovat, neboť jsem se přesunul do Heřmanic.

Nevzhledný městský distrikt s výstavnou věznicí hostí na svém území hned dva minipivovary. Otestoval jsem po pár týdnech ten Heřmanický v restauraci Beseda.

Posledně mi místní pivo celkem chutnalo, ale tentokrát jsem v něm cítil jakousi „hukvaldštinu“ – čili mírnou zatuchlost. Tímto čichově-chuťovým vjemem se svého času vyznačovala piva z pivovaru v Dolním Sklenově. Je tohleto náhoda nebo existuje nějaká souvislost vyplývající z faktu, že v Heřmanicích se vaří pivo zrovna na někdejším zařízení z Hukvald? Kupodivu hukvaldskou příchuť měla i trochu vodnatá tmavá 11° .

V michálkovické hospodě V zatáčce příliš velký výběr piv nebyl. Řešil jsem to ostravskou 10°. Posledně jsem tam konzumoval stejně stupňové pivo z Pardubic s názvem Arnošt.

Večer jsem uzavřel U Segala. Nejprve frýdlantská 10° Jazz. Poměrně chutné pivko, zejména po poněkud fádním Ostravaru.

A nakonec ještě jeden Troll na dobrou noc. Blíží se zima, tak má Segal pivo skoro v předpisové teplotě. Troll opravdu není špatný, i když v něm již nevaří brazilský sládek Giovanni.

Stačilo. Pokračování zítra.