Toto určitě není politicky korektní nadpis. A vlastně ani není zamýšlen negativně. Jen uvozuje mou včerejší pivní výpravu do kraje vína.

Ve Valticích jsem byl vůbec poprvé. Mou návštěvu předcházela dlouhá a ne příliš pohodlná cesta s ČD. Rychlík 840 do Brna, který vyjížděl z hl. nádraží v Ostravě v 8.35 již v nedalekém Svinově nabral 10 minut zpoždění. Na přestup v Přerově jsem měl přitom jen 5 minut. Aby cestující chytil všechny zamýšlené přípoje, musí si vytvořit dostatečnou rezervu a zahájit svou cestu již kolem pěti ráno.

Na každé stanici přibývalo cestujících do Brna a na chodbičkách už pomalu docházelo místo. Napadla mne stará alegorie o mořských sardinkách. Naštěstí se mi podařilo urvat nerezervované sedadlo a až do Přerova seděl jsem vedle jakéhosi nerudného Američana, který za svou provokativní drzost málem dostal přes hubu od mladých a alkoholem posílených pasažérů, kteří kalamitní situaci v přeplněné soupravě řešili postáváním v našem plně obsazeném kupé.

V Přerově jsem vlak do Břeclavi ještě naštěstí doběhl. Stejně tak jsem běžel, abych stihl čekající autobus do Valtic. Dorazil jsem nakonec podle původního plánu, jen trochu unaven.

Samotné Valtice na mne přílišný dojem neudělaly. Známý zámek má jedno z křídel v rekonstrukci, městem korzují především turisté. Restaurační minipivovar Feldberg má pěkné logo a název zní německy nebo rakousky. Zevnitř normální hospoda, zdálo se, že především pro bohatší sortu turistů. Ceny piv byly ještě mravné, ovšem nepříliš obsažný jídelní lístek nabízel nejlevnější pokrm za 170 Kč. Jako pivní chuťovka byl nabízen pouze tatarák, avšak porce stála 199 Kč a byl k dispozici až od 16 hodin. Vida! Jsme ve vinné oblasti. Za deci přívlastkového bílého tady chtějí 45 korun.

Světlá 10°je celkem šablonovitá. Mlžná barva, střední hořkost a výrazné, takřka květinové aróma. Celkem povedený produkt, který však ničím speciálním nezaujme. Naproti tomu 12°je mnohem poutavější. Není to v žádném případě pouhá silnější verze jeho světlého výčepního kolegy. Vyčeřená plná barva, slušná vyváženost a navíc jakási jinotajná příchuť, která dělá z onohu ležáku skutečný degustační kvíz. Jsou to snad nějaké bylinky? Stopy máty, šalvěj nebo snad oregano? Doznívání krátké a ryze pivní. Takovýto truňk by se dal solidně popíjet i při větším počtu kusů. Černá 12°už však byla opět celkem uniformní. Nicméně styl tmavého ležáku byl dle mého názoru 100% dodržen. Sládek bude asi zkušený.

Obsluha pohotová a příjemná. Avšak výčepní sklo bez loga (sklenici možno koupit za 99 Kč – ukrást by to šlo zdarma) a podtácky pouze bílé bez jakéhokoliv nápisu. Kolik asi stojí potisk? Myslím, že dotyčný podnik šetří na nepravých místech. Při svých cenách by si to snad mohl dovolit.

Místo vlaku jede opět autobus. Odjíždím do Mikulova a odtud do Hustopečí. Ve Valticích pivo dobré, ale samotné město mne příliš nenadchlo. Teď mne napadlo, že ve Valticích kdysi seděl můj dávný baskytarista za příživnictví. Nebo že by to byly Valdice?