Nekdejsi predni bolsevicky pohlavar Vasil Bilak se kdysi v polovine 80. let v rozhovoru pro jakysi zapadoevropsky platek vyjadril, ze pivo je vlastne nas chleba. Bylo to urcite to nejmoudrejsi, co ve svem zivote vypustil z huby.

Pivo se enormne pilo i v socialistickem Ceskoslovensku a svetovy primat v jeho spotrebe nam kazili jen nasi bratri Slovaci. Na pivo z posledni komunisticke dekady vzpominam s laskou, ale i tehdy se k nemu chovaly zodpovedne [nezodpovedne] osoby macessky.

Uz po druhe svetove valce se zacaly ceske pivovary pomalu znarodnovat. Nejprve byly zrejme nektere konfiskovane jako nemecky majetek, po 48. roce to vsak  vypuklo naplno. A kdyz se znarodnovalo, tak se take i sdruzovalo. Vznikaly nove statem centralne rizene podniky, ktere se casem staly soucasti jinych, jeste vetsich narodnich podniku. A hlavne se pivovary zacaly uzavirat. Z nekterych byly vytvoreny stacirny piva, jinde zbyly lahvarny nebo byly vyuzivany jako skladiste. Mnoho historickych budov pivovaru bylo vsak uplne a bez nahrady zboreno.

Prestoze se generalne behem let do starnoucich podniku prilis neinvestovalo [samozrejme s vyjimkou nekolika prominentnich provozoven] vyroba se optimalizovala. V 80. letech zatecky chmel v ceskem pivu byl vzacnosti. Prevazna vetsina urody sla na vyvoz. Jako chmelova velmoc jsme udajne i levny a nekvalitni chmel dovazeli ze zahranici.

Rovnez stoji za kratkou zminku cenova politika tehdejsi vlady, kdy v moderni komunisticke historii bylo pivo dvakrat skokove zdrazeno. Poprve v polovine 60. let za prezidenta Novotneho podruhe v cerne pondeli 15. rijna 1984. Touto historii jsem se jiz na svych strankach zabyval, tak jen strucne. Pracovnik, jehoz tehdejsi cista mesicni mzda cinila kolem 2000 Kcs si musel rozvazit svou planovanou konzumaci, kdyz mel v hospode zaplatit za skopek misto 3 skoro rovnych 5 korun. Pivo zdrahlo v prumeru zhruba o 70% a podle proroctvi dobreho vojaka Svejka tato, i kdyz ponekud pozmenena vlada do nekolika let padla.

Pamatuji si vsak i jine komunisticke pivni reformy. Nekdy v druhe polovine roku 1984 se zacala objevovat v potravinarskych obchodech do te doby neznama opavska 11 Opavar a  tez jedenactka z Nosovic Vitek. Osobne jsem toto rozsireni sortimentu uvital, nebot licha stupnovitost piv v nasem regionu byla docela zvlastnosti. Samozrejme, ze pivari pracujici s konspiracnimi teoriemi tento krok pricitali k nedavnemu zdrazeni. Udajne pry domnela 11 byla vlastne pouhou desitkou za drazsi peniz. Nic bych za to nedal, ze byli bolsevici schopni setrit markantni rozdil v EPM mezi vycepnim pivem a lezakem a sabotovat tim dosud platnou Ceskoslovenskou statni normu, avsak osobne si myslim, ze toto kratkodobe reseni bylo jen jakousi blahosklonnou vstricnosti, aby si pijaci zvykli na nove ceny 10 a 12 a aby to tak nebolelo. Par tydnu po zdrazeni pry Gustav Husak pouzil okridlenou frazi Galilea „A prece se toci!“

Dalsi anomalie se tykaji prodeje piva za nejspravedlivejsiho svetoveho radu. Behem dne si mohl koupit lahvac treba i zak prvniho stupne ZS. V potravinarskych obchodech v uzavrenem baleni mu to dokonce umoznoval tehdejsi protialkoholovy zakon. V noci a brzy rano vsak byl s pivem problem. V samotne Ostrave byla situace tristni. O pul dvanacte zavreli Radu, o pulnoci Fenix. Rano bufety otviraly az v pet. V nocnich barech se pivo vetsinou nevyskytovalo, nekdy pry bylo mozno v nocnich hodinach lahjvac zakoupit v tzv. „ozralem okne“. Kdyz jsem v lete 1982 videl v Domazlicich pivnici zavirajici az v jednu rano, dostal jsem zachvat euforie…

Nektere reformy neprichazely primo z centra komunisticke vlady, ale byly vysledkem divnych a kratkozrakych aktivit nekterych zodpovednych pracovniku. Od roku 1984 bylo napr. v ostravske kavarne Fenix mozne dostat tocenou Plzen pouze v tretinkovych sklenickach.

Ceske pivo se vsak pilo, chutnalo a tuto nebezpecnou dobu prezilo. A i v dnesnich mnohem nebezpecnejsich casech si zatim vede prekvapive dobre.