Staráboleslavbrandýsnadlabemský minipivovar možná býval kdysi i létající. Nyní však už pár let vaří ve svém domovském městě.

Stará Boleslav Brandýs nad Labem je město s nejdelším názvem v ČR. Počtem hlásek se dokonce plně vyrovná oficiálně nejdelšímu českému slovu (nejneobhospodařovávatelnějšími). Asi tři dny po mé návštěvě oné lokality tam začal fungovat oficiální pivovar.

Měl jsem možnost ochutnat jeho ejlík hned následující měsíc (březen 2019). Pak jsem se příležitostně s čestmírovskými pivy příležitostně setkával. Vesměs však šlo o produkty svrchně kvašené.

Až včera jsem dostal šanci ochutnat Čestmírův 11°ležák. Krátce předtím jsem požil stejně stupňovitý ležáček z Jarošova. To je neuvěřitelné, kterak se chuť této značky změnila. Když tento dlouholetý podnik koncem 90. let zavírali, jeho výrobky jsem už skoro neznal (kromě tmavé 10° , která bývala dovážena i do Ostravy), ale i tenkrát jsem si dobře pamatoval tu typickou jihomoravskou příchuť, která skutečně připomínala vývar z košťat používaných ve chlévě. Dnes je Jarošov svébytnou pivní značkou a produkuje vskutku výborné truňky. Jejich 11° je opravdovou lahůdkou. Pivečko skromné, vybalancované, dostatečně hořké s jemným aróma, u kterého konzument nemusí přemýšlet a při pití se cítí jako pamětník a patriot dohromady.

Po takovémto degustačním zážitku je laťka skutečně nastavena dost vysoko. Čestmír však v onom náročném duelu obstál. Jeho pivko bylo dokonce i trochu Jarošovu podobné. Žádné zjevné senzorické chyby, jen se mi zdálo, jako bych pil méně výraznou kopii jarošovského truňku. Většina atributů byla jakoby trochu utlumena. Avšak nic negativního nevyplavalo na povrch.

Je to marné. Jakkoliv svrchňáky uznávám jako dlouhověké průkopníky pivovarské historie, přesto se vždy nejlépe cítím u sklenice klasického ležáku.