Prosim,žádnou paniku! To mne jen tak něco napadlo.

Vzpomněl jsem druhé výročí tristní situace, kdy jsem díky tragickým okolnostem musel vydržet celých 52 hodin bez piva. V Bělehradě jsem pak stylově doběhl do hospody Samo Pivo, kde jsem to následně řádně roztočil.

A tak mne včera napadlo: Co tak ustanovit Mezinárodní den bez piva? Stejně jako jsou dny bez aut či podobně, jednalo by se o řízenou dobrovolnou akci. Samotné pivo by z prodeje pochopitelně nezmizelo, ale nabídka by mohla být omezena. Filosofie tohoto dne by byla jasná. Každý pivař by si během 24 hodinové žízně měl uvědomit, jaké má štěstí, že žije v civilizovaném světě, kde neni o Chmelový mok nouze. Celý den může o suchu přemítat o svém pivařství a dělat si lákavé plány do blízké budoucnosti. Může tak rovněž projevit solidaritu s nešťastnými pivaři, třeba v Mauretánii, kde není dle statistik ani jeden pivovar. A to ráno následující den!

No, asi mi už hrabe. Co by se tím vyřešilo? Nebudu-li chtít ( což je naprosto iluzorní), tak si celý den pivo nedám a nepotřebuji k tomu žádné UNESCO či podobné instituce. Navíc by takového dne mohli využít nepřátele piva jako falešný signál o naší nejednotě. Podobně pomýlení jsou alkoholici, kteří jednou ročně praktikují tzv. „lihuprosté měsíce“ (většinou v únoru)s nadějí, že si zachrání játra.

No nic. Jsme ve Francii, tak jdu na pivo, aby mne ty roupy přešly.