Tak se nám ten suchý únor moc nevyvedl. Ale nastává nadějný měsíc březen – do knajpy vlezem´.

Každou chvíli čumím, čím nás naše státní orgány ještě překvapí. Zvyšují se daně, ceny a ztrácíme dříve naprosto běžné svobody.

Máte nečipovaného psa? Při současné absenci centrální registrace přátel člověka je takový čip sice k hovnu, ale muší to bejt. Hned po schválení tohoto diletantského zákona hrozila osobám, které jej nebudou včas respektovat pokuta ve výši až 20000 Kč. Babišovi to však bylo zřejmě málo a tak snad ještě před uvedením tohoto předpisu v platnost se postih skokově zvýšil na 50 000 Kč. Zřejmě by konečně měli obnovit trest smrti. Někde mezi námi se musí skrývat Gottwald nebo Heidrich.

Naše vláda a ostatní příslušné instituce se strachují o naše zdraví. Dětem brání v přístupu k laskominám a kouřící dospělé vyhazuje z hospod na mráz. Nicméně teď konečně přišel na řadu očekávaný alkohol. Poplašné zprávy, cílené TV pořady a debaty. V hlavní roli nepřítel všeho Dr. Nešpor. Nekouřit, nepít, nehrát ani žolíky o vyhořelé zápalky (hazard).

Už asi před 15 lety jsem zavrhl účast v rozbíhajícím se hnutí, které začalo v Hobitu a které se nazývalo „lihuprostý měsíc“. Nevím, kdo to tenkrát vymyslel, ale princip spočíval v tom, že zúčastněný jedinec se zavázal po celý měsíc nepozřít ani gram alkoholu. Nečekala ho přitom žádná hmotná odměna, jen snad dobrý pocit vlastní silné vůle a iluzorní představa o kompletní rekonstrukci jater. Nejvíce zájemců se každoročně vyrojilo v krátkém zimním měsíci únoru, který je z meteorologického hlediska nejsušší sám o sobě.

Nikdy jsem nepátral o percentuálně úspěšnosti téhle akce, ale nyní výzva přišla přímo z nejvyšších míst: Jsme národ ožralců a je třeba něco s tím dělat. Dříve než znepřístupníme chlast široké konzumentské obci, zavedeme nulovou toleranci pro chodce a několikrát znásobíme spotřební daň, zatím vyhlásíme tzv. Suchej únor. Plebejci, zvykejte si. Vaši zamilovaní papaláši to s vámi myslí dobře.

Asi v polovině žíznivého měsíce, kdy jsem žil svým normálním pivním životem jsem navštívil kamarádku v odlehlé obci Kyjovice. V ledničce měla pouze Svijany, a tak jsem popíjel kávu, čaj a minerální vodu. Kolem 17. hodiny jsem čekal na konečné zastávce linky č. 5. Vida, řekl jsem si, tolik hodin a ještě ani gram alkoholu. Uvědomil jsem si, že žádné zásoby nemám ani doma. Tentokrát to vyjde, fandil jsem si, když jsem na smyčce přestupoval na sedmičku. Alespoň jeden suchý den? Kdy se mi to naposledy povedlo? Výrazných 20 abstinujících dní jsem měl v dubnu 1987 při mém neúspěšném pokusu o základní vojenskou službu. Od té doby jsou to jen izolované vlaštovičky.

Bohužel, míjíme Pivotechnu a já neodolám uhasit zrádnou žízeň alespoň dvěma kusy….

No, opět to nevyšlo. Mám jen trošku morální opici, že má vůle není dostatečně silná, jinak se však cítím výborně.

Prožíváme mokrý březen a zítra oslavím své 58. narozeniny a zároveň i oficiální začátek 40 let mého aktivního pivařství. Při velice skromných odhadech (necelé tři půllitry denně) mi vychází, že mi za život proteklo mými doposud funkčními ledvinami minimálně 20 000 litrů piva několika tisíců značek. To je zhruba 400 50 litrových sudů.

To už žádné suché měsíce nezmění.

Pivu zdar!