Minulý měsíc se opět konal velký pivní festival v Českých Budějovicích.

Shodou okolností při cestě vlakem do ČB jsem na internetu objevil několik let starý článek o jednání představenstva města Tábor, kde se řešil přesun tradiční pivní akce pořádané od roku 1991 v onom jihočeském městě do města krajského. Samozřejmě, že byly vyloučeny důvody politické i korupce. Tak se tedy někdejší Zlatá pivní pečeť koná od roku 2016 v ČB.

Ten první českobudějovický ročník se mi docela líbil. Větší prostory, plno pivovarů, mongolské občerstvení a kvalitní doprovodný program. Dokonce jsem vyhrál cenu za nejvzdálenějšího hosta (Darkovičky), pivovarník pan Hitachi z Yokohamy naštěstí česky nerozuměl.

Letos však žádná sláva. Po 16. hodině pavilon skoro prázdný, na pódiu preludovala revivalová kapela hity Jiřího Schellingera. Měl jsem krátce po návštěvě mé zamilované hospůdky U černého koníčka, kde jsem pikantní cmundu po kaplicku spláchl sklenicí písecké 13°. Zdravá chuť na pivo se dostavila, tak do toho!

Stánky s jednotlivými pivovary byly umístěny po obvodu hangáru. Přišlo mi, že před čtyřmi i třemi lety jich tady bylo tak o třetinu více. No, co se dá dělat. Jako obvykle začínám novinkami. Nejdříve povinnosti – pak teprve zábava.

Ležák z Velké Bystřice jsem sice pil už loni v Táboře, ale moc si jej nepamatuji. Dvanáctka pitná, ale nepřístojně sladká. Nedali mi omylem medové? Je třeba sladkost zneutralizovat hořkou dvanáctkou z budějovické Solnice. Ta má inzerovaných 44 IBU. Ano. Mok hořký, ale uvítal bych větší chuťovou otevřenost namísto jisté finální mazlavosti. Holt není hořkost jako hořkost!

Míjím stánek s jílovickým pivem. To dostalo před pár lety jakési poměrně vysoké ocenění. Co takhle jednu desítku? Polknu, celkem uznale pokývám hlavou a jdu dál.

Před stánkem s vltavotýnským pivem stojí mí dva kamarádi z minipivovaru Padochov. Podle geografie jsou snad někde z jihu Moravy, ale jsou ukecaní více než Pražáci. Kdybych se s nimi pustil do organizovaného pití, brzy bych odpadl. Nesmím zapomínat, že jsem tady služebně. Vltavotýnská 12° solidní. Na první přičichnutí docela citrusová vůně, ačkoliv se jedná o ležák. Dále už běžný lepší malovýrobní standard. Těší mne příjemná hořkost i homogenní doznívání.

U mého stolu se zastavuje nejprve místní zájemce o koupi mých nových firemních triček B.CH.Š., následně jeden z přítomných šéfů nedalekého Ravena, který mi děkuje za jakési (nejspíše moje) knížky. Mám se prý stavit, tak tak neprodleně činím. Ovocný kyselák s nějakým jižním ovocem (typicky severní ovoce je nejspíš lišejník)je osvěžující, ale jak se u lambiku nebo gose říká – jedno a dost! Zato ravenský Imperial Stout je při svých 21°EPM hutnost sama. Díky. Dalších šest druhů přijdu ochutnat později.

Plzeňský stánek s obrozenecko-hrabalovským heslem „Roudná sobě“ mi rovněž nabízí mimo jiné i ležák. Ale bohužel opět docela sladký. Nemám nic proti sladkým pivům, ale musí být vyváženy nějakou jinou degustační pozoruhodností, což tady evidentně není. Možná by to chtělo více vzorků, ale bohužel není čas ani prostor. Tak příště.

Nový prostějovský minipivovar Anxiom nabízí v podstatě to , co jsem od něj očekával. Povětšinou trendy experimenty. Proto mi jejich spodně kvašená 11° připadá zpočátku trochu fádní. Následně se však zapíjím a zjišťuji, že truňk je celkem přátelský a i řemeslně dokonalý. Žádná chuťová bomba, ale asertivní nápoj bez zjevných senzorických chyb, který může chutnat lajkům (snad i Lajkám)a fajnšmekra neurazí.

Zjišťuji, že mám splněno a mohu se začít konečně bavit. Konzumuji mastnou klobásu, kterou mi žaludeční šťávy pomstychtivě vracejí ještě následné dva dny. Dávám 11°Glok ze Svachovy Lhoty. Marná sláva. My Češi stále ten ležáček uvařit umíme. Jak si letos vedou Chotoviny? Kdysi jedna z nejlepších značek na festivalu, před dvěma lety poněkud roztok bez chuti a zápachu. Letos dobré. Věřme, že jsou opět na té správné cestě.

Ještě pár malých kousků a příležitostné konverzace s kolegy. Upoutá mne asi nejkrásněji dekorovaný stánek s lichtenštejnským pivem. Dávám točený ležák (zase sladký) a jeden pšeničný lahváč sebou. Ceny jsou skoro stejné jako za piva česká, zřejmě se však jedná pouze o ceny zaváděcí.

Asi nejvíce mne na závěr potěší 12° Hulvát z Truskovic. Prostě klasický český pilsner, který se u nás vaří už více než 170 let. Je třeba se rozloučit s Ravenem. Ne. Už opravdu jen jedno poslední. Bohužel jsem nestihl navštívit kamarády z Kraslic. Ale co. Příští rok to mohu napravit!