V dnešní demokratické společnosti se nekladou meze ve vynalézavosti pivních stylů ani v názvech jednotlivých výrobků.

Příkladem toho je produkt britského pivovárku Thornbridge Necessary Evil Coconut Imperial Stout. Název honosný a dlouhý, který si zaslouží chuťově komplikované pivo.

Stouty mohou být různé. Jsou krémové (Cream), mléčné (Milk), ovesné (Oatmeal) a dokonce i ústřicové (Oyster). Ty nejsilnější jsou ruské (Russian) a imperiální (Imperial). Vzorek černočerného piva z Thornbridge jsem otestoval před několika dny. Nechtělo se mi za neprozkoumaný mok utrácet hned 89 korun, tak jsem si nechal natočit jen trošku na ochutnání do skleničky.

Stout má poctivých 27 EPM. Je tedy řádně tělnatý, robustní, svalnatý až mírně obézní. Kdysi alkoholici tvrdili, že pijí vše kromě dehtu, neboť ten teče pomalu. Zlý kokos, myslím, teče ještě pomaleji. Sotva se vaše rty dotknou sklenice, mok rozehraje celou plejádu roztodivných příchutí. Primární je intenzivní praženost prostupující každým lokem. Stejně v prvním plánu vynikne i chuť implantovaného kokosového ořechu. Jakoby jste si do piva nalili malibu. Pak přicházejí alikvoty a stopové prvky dalších šmaků jako mandle, či ovoce, avšak na malém vzorku nelze všechny ty vůně a chuti přesně popsat. Alkoholická síla onoho stoutu dokonce trochu zahřívá v hrdle. V dochuti zase nejsilněji působí pražené zrno a kokos.

Je to marné. Dnes jsou v pivovarnictví jakékoliv experimenty povoleny. Ale s těmi názvy jsem to trochu přehnal. Kam se například ztratil přerovský Negr?