Pochopitelně se nejedná o ženu v příslušném věku, nýbrž o EPM jistého piva.

O pivovaru Jarošov jsem zde nedávno několikrát psal.

Oproti výrobkům z 80. let, které se vyznačovaly svou nepitelností, současný jarošovský  pivovar vaří standardní pivo. Pravda, po lehké euforii jsem musel kriticky zaznamenat jistou fádnost – zejména, když jsem u jedné pípy v Malenovicích srovnával chuť Zlínského Ševce a právě Jarošova. Nicméně – sto lidí, sto chutí a já jsem rád, že doslova opěvovaný pivovárek je opět funkční.

Předevčírem jsem se těšil na „bavorskou večeři“. Opekl jsem si klobásu, připravil hořčici (ta bohužel nebyla ta sladká bavorská) a jako přílohu vedle chleba jsem si na talíř ještě naložil kyselé zelí. A hlavně v lednici se mi chladila petka s dobře vychlazeným Doppelbockem právě z jarošovského pivovaru.

Večeře se vydařila a mne v petce kupodivu zbylo ještě piva na druhý půllitr. Druhého dne ráno jsem si udělal na snídani vaječinu se žampióny a není těžké si domyslet, čím jsem ji zapil.

Osmnáctka po ránu mi vskutku sedla. Pivo mocné (7% alk.),chuť zakulacená a jemně nasládlá, doznívání, které přesto evokuje jisté současné jarošovské hodnoty. Možná  proto, že i když je dotyčné pivo uvařené ze šesti sladů, je spodně kvašené a chmelené poctivým žateckým Červeňákem.

Po konzumaci jsem očekával drobnou únavu, avšak byl jsem naopak stimulován k tvůrčí (nikoliv manuální) práci. Možná jsem si to vsugeroval, nicméně jarošovský Doppelbock této stimulaci evidentně napomohl.

„Bílá pěna, láhev (petka) orosená…..