Pivo z Albrechtic jsem pil ještě když se nevařilo v Albrechticích.

Vyrábělo se tehdy někde u karvinského nádraží a čepovali je v jistém hudebním klubu v Těšíně.

Tak jsem se rozhodl pravé albrechtické otestovat. Cesta do této obce není nikterak malebná. Je třeba se dostat do Havířova, což je mimochodem město, které od dětství nenávidím. Dnes je jeho jediným plus, že se v jeho katastru nalézají hned tři pivovary. Z Havířova je asi nejlepší cesta na Karvinou přes Horní Suchou. Volil jsem trasu přes Bludovický kopec, čímž jsem si však zajel a musel poslouchat telefonickou navigaci samotného majitele albrechtického pivovaru.

Pivovárek je umístěn skoro na horním konci obce, jeho poloha mi připomíná obdobný podnik v Karpentné. Vedle budovy minipivovaru je výběh pro zvláštní rohatý dobytek, který mi připomínal asijské Yaky, ale byli to prý jacísi Highlandeři.

Provozovna je poměrně veliká. Varna na 1000 l, rozměrný pivní sklep. Jak už to bývá – není problém navařit, ale prodat. Albrechtický pivovar nemá svou restauraci a zatím dodává pravidelně jen do několika hospod v regionu. Rovněž se snaží zásobovat pivotéky a ochutnávkové pivnice. Pro současnou kapacitu by nebyl vůbec problém roční výstav 5000 hl. Část výrobny pivovar příležitostně pronajímá létajícím a kočovným pivovárečným společnostem.

Během sobotní degustace jsem zjistil následující: Světlá jedenáctka Pius typicky pilsnerovská. Slušně hořká a v pozadí s ní vystupuje „pivovarský prach“, který dělá s tohoto piva klasicky českou záležitost. Doznívání je strohé, leč stylové. Trochu možná chybí lahodná chlebovitost, ale tato značka je prostě o něčem jiném. Hlavně se zdá, že už od počátku má svůj rukopis. To by se však později muselo srovnat pár příštích várek.

11°Ale je rovněž slušné kvality. Voní po aromatických chmelech, které jsou pochopitelně cítit i v chuti. Zaujala mne značně čirá barva a i hojná pěnivost, stejně jako u předchozího Piuse.

Na závěr jsem okusil polotmavou 13°Pierun. O barvě by se dalo diskutovat, spíše mi mok odstínově připomínal kulérované světlé. Možná i proto se nejednalo o charakteristickou Vídeň, kterou by snad někdo podle označení mohl očekávat. Opět truňk sušší, hořký, snad jen jemně zakulacený. A opět bohatá pěna.

Albrechtice tedy uspěly. Na tom se shodl tým asi 10 spokojených pivařů. Teď už zbývá jen nepolevit a dostat tuto značku mezi pivní lid.