Bude to už pár let, co jsem navštívil v té době zánovní pivovárek v Brně – Líšni.

Celkem se mi tam líbilo a jak si pamatuji, nejvíce mi chutnalo pivo pšeničné. Dokonce jsem na toto téma o pár dní později hovořil s místní sládkovou. Bohužel, už si nepamatuji, co mi tenkrát o tom pivu řekla. Určitě neprozradila recept.

Včera jsem kolem 14.15 procházel kolem porubské Barunky.

Ochutnávková pivnice, která krom stabilního Koníčka a Poličky rotuje někdy celkem zajímavé a finančně nákladné značky. Nejvíce mi Barunka posloužila za dob covidfašismu, kdy zůstalo její okénko naděje i v nejtemnějších časech přátelsky otevřeno…

Z barunkovské nabídky mne nejvíce zaujala právě pšenka z Líšně.

Měl jsem celkem na spěch. Za 25 minut mi začínala u nedaleké tramvajové smyčky soukromá hodina klavíru. Tak jsem volil pouze malé.

Barunka má vedle poměrně vysokých cen ještě jednu velkou chybu. Točené pivo v ní často neodpovídá příslušným standardům. Občas není dost vychlazené, jindy se zdá načabrané a dokonce jsem měl jednou nebo dvakrát  podezření, že mi podali částečně odpad z trubek.

Pšeničňák docela v tomto směru ušel. Jistá natrpklost odpovídala danému stylu. Pšeničné zrno bylo jasně cítit, banánu jen velice poskrovnu. Jinak, co se mi podařilo během 0,3 l tekutiny odhalit, byla zajímavá a velice decentní ovocná příchuť. Nebyly to citrusy. Spíše takovéto pestré a aromatické tutti frutti.

Vzpomněl jsem si, že už jsem kdysi podobný degustační zážitek měl. Možná, že kdybych pokračoval v konzumaci, v dotyčném moku bych se orientoval lépe. Byl však čas k okamžitému odchodu.

Myslím, že vzorek líšeňského byl pro Barunku dobrým tahem.

V této souvislosti mne napadl verš:

„V pivovaru v Brně – Líšni

vytek´ mi mok mozkomíšní…..“