Dnes rano mi na mobil dosla z ciziho cisla esemeska. Zemrel pivni encyklopedista Pavel Jakl.

Tento povolanim vytvarnik a zaprisahly cesky pivar spolupracoval v 90. letech s casopisem Pivni Kuryr, kde se staral o zajimavou rubriku Vandry po zaniklych pivovarech. V dobach, kdy nase tradicni pivovary ukoncovali svou bohulibou cinnost nebo se stavaly koristi zahranicnich velkovyvaroven bylo toto cteni smutne, ale prinaselo nadeji. Pozdeji Pavel Jakl pracoval na sve encyklopedii ceskych pivovaru i na dalsich publikacich.

Znali jsme se z celostatnich pivnich akci. Parkrat jsme spolu byli na pivo. Nasim nejvetsim spolecnym pivnim zazitkem byla vsak bezpochyby navsteva skolniho minipivovaru v Suchdole.

Tento kuriozni podnik se snad doposud naleza v arealu Vysoke skoly Zemedelske v Praze – Suchdole. Kampus je zhruba 4x vetsi nez je nase ostravska VSB. Po asi ctvrthodinove prochazce arealem jsme konecne dorazili do prislusneho pavilonu. Interier primominal neco mezi skolou, vyzkumnym ustavem a onkologickym oddelenim. Dlouhe chodby a plno dveri. Pavel sel najisto. V jedne mistnosti se nalezala nefalsovana varna! Jakluv znamy pusobil na teto skole coby odborny asistent nebo neco takoveho. Zbezne nas uvital, ale pak prubezne mizel a objevoval se pouze sporadicky. Byla doba prazdnin, avsak kampus byl i tak plny studentu. Nad varnou se tycila prakticka salanda, do ktere se studujici mladez shromazdovala zrejme k pravidelne sparce. Svuj studijni material prece musi ochutnat! Rovnez bychom radi ochutnali, ale v okoli nebyl nikdo ochotny nam nacepovat. Mel jsem spoustu odbornych otazek a jiz jsem se chystal oslovit namatkou nejakeho studenta, abych si overil jak zvlada ucebni latku. Nakonec nas profesor Franta nebo Karel prece jen pozval na pivo. Kazdemu z nas natocil pullitr 11 Suchdolskeho Jenika do plastoveho poharu. Teplota dobra, pena solidni, barva v mlecnem plastu nesla plne registrovat a chut, takova skolni. Doufal jsem, ze po absolutoriu studenti ziskaji potrebnou praxi a vlastni rukopis. Na prodej nebyla lahev ani petka, takze to byl nas jediny vzorek.

Pavla Jakla jsem od te doby zbezne potkal jeste nekolikrat. Myslim, ze naposledy to bylo v roce 2013 na Taborske Pivni Peceti. Jeho smrt ve stale jeste produktivnim veku [68] mne zaskocila. Uprimnou soustrast, memento mori a carpe diem!