Věčné téma útulnosti a autentičnosti českých pivnic mne napadlo, když jsem se vracel ze svého lodního americko-evropského angažmá.

Do odjezdu Pendolina do Ostravy zbývalo asi 70 minut, tak jsem se rozhodl svlažit si hrdlo v nedaleké značkové pivnici Ferdinanda. Benešovské pivo je trochu sladší, ale slušné. Navíc podnik disponuje širokou nabídkou jídel. Bohužel – v neděli zavřeno. S 20 kilovým kufrem a dalšími dvěmi taškami se mi nechtělo hledat žádnou jinou hospodu s normálním pivem, proto jsem zapadl do pivnice vzdušnou čarou asi nejblíže pražskémmu hlavnímu nádraží U staré pošty. Věru, že znám ten lokál! Na jeho kvality mne upozornil pivní kumpán Pastrňák (Buty) již někdy v roce 1981. Zhruba v témže roce jsem se tam stavil na pivo. Staropramen 12°skutečně jak křen. Krásná pěna, plná chuť. V té době prý jeden z nejlepších v Praze.

V roce 1989 jsem navštívil Starou poštu znovu. Byl jsem opět nadšený krásou poctivého šenku a kvalitou čepování, jen ten Staropramen už nebyl to, co býval. O pár let později se Stará pošta chytla módního trendu a stala se jakousi relikvií onehdy smutně proslulých síní tradic. Komunistická výzdoba, po stěnách rudé hvězdy, Marxové, Engelsové, Lenini a Gottwaldi. V roce 1993 už mi to skoro vůbec nepřipadalo vtipné. Ale přesto, pivo stále kvalitní.

Do pěkné hospůdky jsem se těšil, pouze mne odrazovalo logo PU u vchodu. Podnik skutečně krom této zprofanované značky, nefiltrovaného Gambáče a černého Kozla nic jiného nenabízel. Usedl jsem v lokále vedle výčepu naproti místního důchodce a objednal si plzeň. Po nedávné návštěvě asi 20 zemí a jejich hospod jsem byl konečně doma. A U staré pošty jsem to cítil naplno. Možná 150 let starý šantán měl skutečně atmosféru, na kterou jsem byl po celý můj pivařský život zvyklý. Klasické pípy, vkusné tématické, i když samozřejmě trochu kýčovité dekorace, obyčejná televize naladěná na zápas české fotbalové ligy, pohotový a asertivní číšník, který mi přinesl na pohled krásné pivo během necelé minuty. A hlavně ta hospodská jídla! Objednal jsem si vuřty na pivu a vzápětí i pivní sýr s hořčicí a s cibulí.Do hospody i ven se poklidně trousili hosté a já jen vychutnával a vychutnával….

Hodinka uběhla a já spokojen a gastronomicky ukojen jsem se musel rozloučit. Do takovýchto hostinců je vskutku radost chodit. Jen to pivo by tam mohlo být lepší….