Jistě znáte tu situaci. Čekáte na přípoj v cizím městě a do odjezdu vlaku zbývá asi 90 minut. Chcete se vypravit do centra města a ochutnat místní pivní značky, ale to se zdá být od nádraží dosti vzdálené a nestálo by vám to za to, neboť pít se má v klidu. Vtom se vám postaví do cesty nádražní restaurace. Žádný luxus, ale příjemné prostředí, slušně natočené pivo, polévka, saláty chlebíčky. Někdy je toto prostředí tak kouzelné, že si necháte ujet hned několik spojů….
Nádražní podniky mne vždycky fascinovaly svou nenucenou účelností a nenapodobitelnou atmosférou. Někdy restaurace s obsluhou, někdy bufet, někdy kombinace obého. Levné pivo, klasická jídla, vcházející a vycházející lidé se svými cestovními plány i životními příběhy,nesrozumitelná hlášení přijíždějících a odjíždějících vlaků.
Má pivařská osobnost se formovala v někdejším nádražním bufetu v železniční stanici Ostrava Poruba, které jsme říkali U Grossmana (vedlejší vykřičená pivnice U Šimka byla zbourána kolem roku 1981) nebo také Mokrý loket podle nejčastější újmy ke které host přišel když se paží opřel o pobryndaný stůl. Provozní doba 5.00 – 23.30 je i při kritériích dnešní liberální doby úctyhodná. Slušný bufáč s dobře ošetřeným Zlatovarem se nacházel v železniční stanici Opava – Východ. V Pardubicích na postmodernistickém nádraží, kterému dominovalo i na svou dobu progresivní kino byl bufet s nasládlým Perštejnem umístěn do rozlehlého prostoru s nevzhlednými sloupy, pivo však chutnalo. V Benešově jsem strávil v místní nádražní knajpě pár nezapomenutelných hodin při sledování televizního seriálu Sanitka (tenkrát teprve v první repríze) a popíjení 12°Ferdinanda. Ke zmíněníhodným zařízením patří i stánek na 4. peróně Hlavního nádraží v Brně kde jsem se z lokální 10° tak zbořil, že jsem následně poblil celý pokoj na ubytovně Vysoké školy v Kohoutovicích.
Nová ekonomická doba však nádražním hospůdkám nepřeje. Monstrózní a rigidní České dráhy si sice podržely svůj monopolní status až do současné doby a veškeré pokusy o jakoukoliv reformu připomínají spíše kabaretní čísla pro pobavení cestující veřejnosti, šenky z prostorů železničních stanic však postupně mizí. Modrá armáda, která absurdně vlastní nemovitosti a pozemky, které nemají s její činností prokazatelně nic společného se pohostinských stánků zbavuje. V prostorách někdejších hospod se tak často objevují bezpohlavní butiky, obchody s potravinami, nebo asijské tržnice. Často jsou však celé velké místnosti pusté a prázdné. Někdy se restaurace přesune do vedlejšího menšího prostoru, kde však naprosto ztratí svou původní atmosféru. Povětšinou nabízí krmi ohřátou v mikrovlnce a nedostatečně chlazené lahváče pochybných značek.
Naštěstí je i dnes možno objevit řadu stánků, které navazují na někdejší slávu nádražních restaurací, i když se chovají naprosto nenápadně a zhýčkaný cestující má často přirozený odpor do nich vstoupit. V 90. letech mne při jedné mé výpravě fascinoval nádražní bufet v Letohradu, kde měli na čepu pivo z Lanškrouna a Poličky, druhý den jsem popíjel v Litoměřicích místní Kalich v kombinaci s pivem z nedalekého Žatce. Vyloženě retro návrat o minimálně 20 let zpět mne zastihl v Rakovníku, kde v roce 2005 stála 12°Bakalář 14 Kč a smažený sýr 28 Kč. Špatný není ani bufáč v Horní Cerekvi s vlhkým stropem a podmračeným výčepním, což však naprosto kompenzuje výborný a levný Poutník 10° i 12°.
A jak to vypadá dnes v Ostravě? Nemám informace o Kunčicích a do korodující budovy postavené v 60. let v tzv. „Bruselském stylu“ ve Vítkovicích kde na sklonku 80. let čepovali Litovel mám dnes strach vlézt. Umístit bufet na stanici Stodolní by byla extravagantní zhýralost, poměrně nově otevřený pohostinský podnik na Středu není nic moc a navíc podporuje alkoholismus když při zakoupení dvou fernet stocků dostanete třetí zdarma. Neosobní a studené Hlavní nádraží žádnou svou restauraci již asi 15 let nemá, nevzhledný a rozlehlý interiér okupuje několik stánků a jeden těsný bufet, kde točí Radegast 10°. Podle scény z jednoho starého filmu jsem zjistil, že toto nádraží, alespoň zvenku vypadalo mnohem lépe v roce 1975.
Ostravskou reputaci trochu zachraňuje relativně nedávno zrekonstruovaná železniční stanice Ostrava – Svinov, kde se historie setkává s moderní architekturou. Hospůdka firmy Chmelík (?) je útulná, podává však výrobky SAB Miller, stejně jako vedlejší automat. Záchranou je bufet na jižní straně budovy, kde si již v 6 ráno můžete zpříjemnit čekání na brzký vlak slušně natočeným půllitrem Budvaru.
Teď mne napadá, že toto je téma hodné pokračování. A co vy? Máte také nějaké čerstvé zkušenosti s nádražními knajpami?
pokud se jedná o Svinov, určitě stojí za zmínku nonstop sestavený z unimobuněk a umístěný v areálu tržnice poblíž nádraží. čepují tam avara. a atmosféru teno podnik rozhodně má:-) i když to není nic pro princezny…
Ahoj Martine,jsem rád,že jsi napsal článek o tomto typu restauračně-občerstvovacích zařízeních,protože i já patřím mezi obdivovatele jejich,bohužel,zašlé slávy.Je to jednak tím,že nevlastním řidičský průkaz a tak jsem odkázán právě na železniční přepravce,jednak proto,že v mládí jsem holdoval trampingu a mnohdy nám pobyt v nádražní restauraci zachránil suchou kůži v deštivém počasí.Rád vzpomínám na nádraží v Bakově nad Jizerou,kam jsme se vydali někdy v roce 1993 brzy ráno na první spoj.Bylo kolem páté ráno a nás překvapilo,že nádražní restaurace je otevřená!A to nebyl konec překvapením,uvnitř bylo útulno,teplo a veselo.Mezi hosty v typickém trampském oblečení a jejich usárnami a teletinami se čile pohyboval bodrý vrchní a hned nás gestem zval dále.Nevím jaké tenkrát točil pivo,ale nabídl nám hned tři druhy polévek a čerstvé rohlíky!Byli jsme trochu jak v Jiříkově vidění!Poměrně slušná restaurace se nacházela i na nádraží v Klášterci nad Ohří,kde nám po víkendovém pobytu na hradě Šumburk vždy přišel vhod chuťově výrazný ležák Lučan ze Žatce.V Domažlicích může člověk ukrátit čas při čekání na další spoj popíjením piva z nedalekého Koutu na Šumavě,takže se mi tam stalo to ,že jsem se musel hodně přemlouvat,abych se od lahodného moku zvedl a nastoupil do přistavené soupravy.No a pokud bychom se měli posunout do místních luhů a hájů,tak na nádraží v Havířově se nachází mimo bufet i osvěžovna s příznačným názvem Vagón.Portfólio nabízeného piva se bohužel sestává ze Zubra 10° a 12°jihoafrické provenience,leč alespoň prostředí je poměrně originální.Sedí se ve starých,temně zelených koženkových vlakových sedačkách s typickým vyklápěcím kovovým popelníčkem, zabudovaným v plastovém opěradle ruky.Na stěnách je výzdoba v duchu zašlé slávy ČSD(neplést s ČSSD-mají společnou tu zašlou slávu).Odjezdové tabule,fotografie slavných lokomotiv typu Mikádo,Albatros,Rosnička či Šlechtična,kovové cedule,kdysi zdobící boky vagónů či peróny nádraží.Pokud jde člověk na WC, poskytující své služby v hale,obdrží kartonovou jízdenku ,kterou odevzdá službu konající toaletářce místo poplatku!Už to vypadalo,že s Vagónem bude ouvej,protože ČD a město se rozhodly nádraží v podstatě zbourat a postavit na jeho místě něco ve stylu nádražísnákupnímcentrem!Naštěstí za pět minut dvanáct zvítězil zdravý rozum a budova postavená v čistém bruselském stylu s mnoha zajímavými architektonickými detaily a řešeními byla prohlášena za kulturní památku a tak nemůže být zbourána.Bohužel se neví co s ní bude dál,protože o nekomerční řešení nikdo evidentně nemá zájem a o záchranu památky,potažmo pohodlí cestujících českým drahám a městským zastupitelům původně asi vůbec nešlo.V ideálním případě vznikne v rozsáhlé budově za prosklenou stěnou nový minipivovar a my budeme při popíjení kvasnicové desítky Štiplístek,ležáku Fíra či speciálu Posunovač ALE,nechávat ujíždět jeden spoj za druhým!
Pivu zdar! Mop
P.S.Pokud jde o Kunčice,fungoval tam po zdařilé rekonstrukci celé haly bufítek,ale je už skoro půl roku opěz zavřený a k pronájmu….ještě že je kousek do Sokolovny!!!