Kdo mi ho vyhuli, toho svezu v Ziguli. To byla popularni basnicka v dobach nejvetsi slavy sovetskeho vozu, pozdeji znameho pod exportni znackou Lada.

Ovsem Ziguli nebyl jen automobil. Ziguli byla take znama znacka sovetskeho piva. V dobach, kdy nebylo jednoduche cestovat do zahranici bylo jmeno Ziguliskoje symbolem pivarskeho pekla. Penivym napojem, ktery je mnohem odpornejsi nez slovenske pivo z Bytce nebo dokonce i z Velkeho Sarise. Osviceni jedinci, kteri meli moznost tento skvost sovetskeho potravinarskeho prumyslu ochutnat se pri svych pohnutych vypravenich stale trasli odporem a casto nenalezali vhodna ceska slova, ktera by presneji popsala jejich hruzne zigulijske zazitky. Tenkrat bylo proste Ziguli meznikem, konecnou stanici, poslednim stadiem hnusu za nez jiz nemohla zadna nechut piva jit.

V cervnu 1990 jsem v Leningradu vystal asi pulhodinovou frontu pred pivnim barem Visla, abych tento pivni klenot mohl osobne ochutnat. Na cernem trhu bylo mozno v techto poslednich mesicich fungovani SSSR prodat jeden americky dolar za 15 – 20 rublu, coz pri pullitru za 49 kopejek posunovalo cenu piva v one hospode do zapornych hodnot. Cely den jsem si pestoval zizen, takze prve Ziguli jsem ze skleneneho kvetinace pomerne bez problemu vypil. Chut teto medialne protrele znacky mi dochazela pri druhem kuse. Utrejch bez rizu, na kterem byla vyrazna silazovost snad to nejpozitivnejsi. Treti kus jiz jsem musel zapit 100 gramovou porci sibirske vodky. Kdyz jsem pracoval na ctvrtem pullitru strhla se ve Visle hospodska rvacka pri ktere letaly pivni kvetinace vzduchem, tak jsem byl nucen santan predcasne opustit. Neutralizoval jsem pak svuj traumaticky zazitek sovetskym sektem a dalsi vodkou [ long drink Ledni medved] a rano jsem se probudil v byte na vzdalenem sidlisti v posteli prostitutky Mariny. Pak jsem horecnate onemocnel a jevil jsem priznaky rozlicnych chorob od chripky po AIDS.

Dnes je pivni situace v Rusku mnohem priznivejsi, existuje tam mnoho minipivovaru, tak jsem byl velice prekvapen, ze jsem v Bulharsku objevil lahvove Ziguli. Rok zalozeni 1968. Je to jasne. Pri sovetske invazi do CSSR Rusove zajali ceske sladky a v jiste oblasti je prinutili zalozit pivovar a varit pivo. Cesi jako spravni vlastenci a zastanci Prazskeho jara vsak tuto cinnost sabotovali a prozradili svym sovetskym protejskum recept na takrka nepitelny patok.

Jake je tedy Ziguli dnes. Stoprocentne evropske. Pri prvnim kontaktu s nim jsem sice ucitil trochu chmeloveho aroma a zpocatku se mi lezak zdal prijemne horky, pri dalsim zapiti jsem vsak uz citil jen obligatni takrka denaturovanou brecku. Nabizi se otazka zdali byla lepsi sovetska mocka v 80. letech, nebo sladovo-chmelovy klestenec dnes. Nejlepsi vsak je se tomuto pivu upne vyhnout.