Bistroopen – horror na Landeku

Článek by se možná hodil spíš do nějakého hudebnického časopisu, ale věřím, že prasárna zůstane prasárnou kdekoliv.

Okolí kopce Landek bylo osídleno již před 30 000 lety. V roce 1924 při výstavbě tenisových kurtů byly objeveny stopy pravěkého sídliště a v roce 1953 tým archeologa Klímy našel sošku tzv. Petřkovické Venuše. Pravěcí lovci dokonce používali ke spalování malé kousky černého uhlí. To se začalo na Landeku organizovaně těžit již koncem 18. století. Dnes je Landek plný zasypaných štol a posledním funkčním dolem byl důl E. Urx (uzavřený v roce 1991). Snad největší kuriozitou této oblasti jsou uhelné žíly vybíhající na povrch, na které se přijíždí podívat geologové z celého světa.

Tolik geologie. Co se týče pohostinství, nejznámější landeckou hospodou bývala po dlouhý čas snad jediná lokální pivnice U Sněhoty nebo též U Zigiho. Bývalý majitel (snad do 50. let), později už jen zodpovědný vedoucí Ziegfried Sniehotta býval prý za 2. světové války sestřelovačem letadel v Itálii. Já jsem ho však poznal už jako důchodce, který ve své bývalé hospodě nezřízeně konzumoval alkohol. Počátkem 80. let ještě žilo hodně válečných veteránů, tak bývalo U Zigiho zejména kolem 20. dubna a 29. září dosti veselo. Knajpa to byla liberální a prý tam točili tenkrát nejlepší plzeň v Ostravě.

Postupem času se oblast Landeku proměnila v turistickou atrakci s hornickým muzeem a několika dalšími hospodami. Letos na Velký pátek bylo pěkné počasí, tak jsem se šel na Landek projít. Mou zrychlenou chůzi narušovali pouze cyklističtí elasťáci, kteří povětšinou následně parkovali své reprezentativní stroje před starým cihlovým barákem, ze kterého vznikla restaurace Bistropen (možná Bistro Open).

Shodou okolností jsme o týden později měli ve zmíněné knajpě hrát se skupinou Oáza Band. Nevím, jak to kapelník domlouval, ale počasí se bohužel zhoršilo, tak jsme svou nákladnou aparaturu instalovali uvnitř objektu. Již od našeho příjezdu se mi něco nezdálo. V místnosti naší očekávané hudební produkce se scházela jakási rozvětvená rodina a chystaly se obložené švédské stoly. Na čepu byl obyčejný Bernard 11°za nekřesťanských 39 Kč a IPA z Nachmelené Opice za pražských 47.

Už během naší pečlivé zvukové zkoušky okolní hosté projevovali nelibost a stěžovali si na domnělý hluk. Zarážel mne rovněž nelogický přístup personálu, který snad o naší produkci musel vědět. Údajně se dva spolumajitelé pohádali a naše sobotní vystoupení neřešili. Prý by se dalo hrát venku, avšak tam nebylo přístřeší a mrholilo. Jedinou možností přijatelnou pro všechny strany bylo opětovně zapojenou aparaturu vypnout a naložit do přistavených aut. Sobota v prdeli. Communication Breadown.

Přestože venku foukal pouze mírný větřík, dveře do lokálu chytaly silný průvan. Při vynášení nástrojů jsme byli zločinným gulášníkem poučeni, ať za sebou zavíráme dveře. Vrchol drzosti. Raději jsem se zpět k aparatuře nevracel. Byl jsem ve stavu, kdy jsem se přestával ovládat. Veřejně provozuji hudbu od roku 1980. Zažil jsem neshody s pořadateli, udání, policejní perlustraci i rvačky s publikem. Avšak zkušenost, že si někdo pozve kapelu a pak po instalaci techniky ji zase pošle pryč mi doposud chyběla.

Těšil jsem se alespoň na jihlavského Ježka v nedaleké Bleše (U Ohřálů), avšak zrovna došel. Tak jsem u Ostravaru bilancoval celé pohnuté odpoledne. Již nikdy Landek! A líbilo by se mi, kdyby se Bistropen brzy přejmenovalo na Bistroclosed!

Příspěvek byl publikován v rubrice Aktuálně a jeho autorem je Jarosek. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

1 komentář u “Bistroopen – horror na Landeku

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>