Ještě tak před 10 lety jsem netušil, jaké pivní paskvily budeme popíjet.

Když u nás zdomácněly ely a ipy, začala se prosazovat piva ochucená. Přes obligátní piva medová se tak začala prodávat piva ovocná, kaštanová nebo smrková. Konečně došlo i na moky spontánně kvašené. A opět přes lambiky a gueze si progresivní pivaři zvykli i na !piva“ typu gose – tzn kyseláky s přídavkem kuchyňské soli.

Onehdy jsem měl ochutnat výrobek létajícího pivovaru Bad Flash, kterým byl kyseláč s přídavkem manga a chilli papričkami. Samozřejmě nelze na takovéto hybridy klást degustační nároky jako na klasické druhy. S pivem měl onen mok samozřejmě společného pramálo. Byl však od prvního doušku osvěžující a jako svérázný speciál i dobře pitelný. V doznívání dominovala štiplavost papriček, která byla tak akorát. Možná silnější než mívá běžně hobitovský Fire Dog, ale určitě méně intenzivní než podobné produkty z vídeňského Siebensternu nebo západoaustralského Matso´s.

Nespoutaná fantazie se projevuje i v pivovarnictví. Nic proti tomu. Já se však vždy vrátím zpět ke kvalitnímu a alternativnímu mainstreamu.