Jako ostatně skoro každý den sedím v knajpě u půllitru přátelského ležáku a bilancuji.

Vzpomínám na svou školkovou docházku, která proběhla v letech 1967 až 1968.

Tenkrát jsme si s vrstevníky nejraději hráli na vojáky. Proto jsme nenáviděli naši nepochopitelně pacifistickou ředitelku, která nás od hry odrazovala a raději nám nabízela omalovánky a stavebnice.

Už tenkrát jsme vyslechli příběhy z osvobození naší země Sovětskou Armádou a i první informace o našem socialistickém zřízení.

Už o pár let později na ZŠ dostaly tyto didaktické instrukce jasnější kontury.

Ano. Žijeme v rozvinuté a šťastné socialistické společnosti. Vedle ve zlém kapitalismu lidé trpí a hladoví a systém se vyznačuje vykořisťováním člověka člověkem, což je v socialismu přesně naopak. A navíc budujeme společnost komunistickou, kde už nebudou existovat škodlivé a zkázné peníze a každý občan bude uvědoměle pracovat a dostávat vše podle svých potřeb. Prozatím je ovšem třeba praktikovat dočasně demokratickou centralizaci a diktaturu proletariátu.

A v tom čase jsem snad poprvé zaslechl tu mantru: My se toho asi už nedožijeme, ale naši vnuci…..

Roky šly a okolní svět se pomalu měnil. Stále jsme budovali komunismus, přenesli jsme se přes nejrůznější „soubory opatření“, později i přes tzv. „Pěrestrojku“.

Komunistická ideologie už z kontextu začala trochu vypadávat, ale vize lepších zítřků, které se určitě dožijí naši vnuci a vnučky zůstala.

Počátkem 90. let zavál svěží vítr změn a reforem. Čekaly nás podle rétoriky tehdejších politiků opravdu lepší zítřky. Komárek sliboval, že do pár let bude mít československá koruna stejně vysoký kurz jako německá marka a Klaus udělal s většiny zletilých obyvatel naší vlasti hrdé akcionáře.

Přišlo pár „balíčků“ a palácových převratů, uplynuly zhruba tři dekády a kýžený blahobyt stále nikde. Naše země ztratila suverenitu, potravinovou soběstačnost, máme i přes srovnatelnou produktivitu práce stále zhruba třetinové platy ve srovnání se současným Německem a dnes kupříkladu i česká pramenitá voda patří zahraničním koncernům.

Že by se to za dalších cca 20 let, co vyrostou naši vnuci obrátilo k lepšímu?

Babiš se snažil řídit stát jako svou firmu, současní vládní kašpárci debužírují a parazitují na svých zaměstnavatelích – občanech ČR, kterým neustále zvyšují daně a poplatky a v rozporu se svými velkohubými proklamacemi, hlavně díky rozšiřování přebujelého státního aparátu a půjčkám ve prospěch cizích států zemi devastují a zadlužují.

Je kupodivu, že část veřejnosti jim to stále žere.

Vybraní pomýlení daňoví poplatníci, dokonce i někteří zblblí důchodci stále blouzní naučené fráze: Musí být hůře (jak dlouho) aby mohlo být lépe. Musíme se uskromnit, aby naši vnuci….

Ve své tuposti si neuvědomují, že podvodem zvoleným papalášům je osud případných vnuků a vnuček u análního otvoru.

Buďto žádné potomky nemají, nebo jim jejich zlodějské platy a další ostudné příjmy vystačí na jejich financování a podporu v pokračování těchto nekalých a národu vysoce škodících praktik.

Jako zástupce oklamaných  vnuků ročník 1962 tedy apeluji na své spoluobčany všech generací: Nevěřte těmto tendenčním blábolům a bojujte zejména za své zájmy v přítomném čase.

Jestliže si vyválčíte, to co střízlivě (?) považujete za správné, mohou z toho profitovat i příští generace.

A hlavně ať k budoucí prosperitě přispěje současná (i budoucí) vládní garnitura, které by propagované a doporučované utažené opasky pouze prospěly.