Zelená propaganda

Ráno doma pivo nepiji. Dávám si kávu, abych se nabudil energií, která bude během dne potřebná k aktivnímu obíhání hospod.

Už mám roky na to, abych dodržoval určité pravidelné rituály. Takže ke kávě křížovka a místo novin televize. Od úterka do pátku mi dělá společnost americká spisovatelka Jessica Fletcher, která v každém díle vyřeší minimálně jednu úkladnou vraždu.

Dnes ráno to však bylo jinak. Na ČT 1 oproti programu v tištěných médiích a dokonce na internetu probíhala v 9.00 jakási propagandistická oslava v pražském Španělském sále k výročí vstupu ČR do NATO. Pamatuji si ten den. V roce 1999 od rána celá naše země slavila. Myslím, že většina hospod byla tenkrát otevřena již od 6 ráno a v televizi blahořečil Severoatlantické Alianci i hadrový maňásek František. Odjeli jsme tenkrát s mým zahraničním hostem Markem na pivo do Rýmařova. Kolem železniční trati davy nadšených a skandujících obyvatel s mávátky…..

Ani po 20 letech to není jiné. Už fakt, že oslavná schůze je vysílána hned na dvou placených kanálech současně (ČT 1 a ČT 24) mi připomíná dobový vtip, když se Ivan Vasiljevič dívá v Moskvě na přímý přenos XXIV sjezdu KSSS a znechucen přepne na druhý program. Tam stojí sovětský policista tzv. milicionář, točí obuškem v ruce a ptá se:

„Ivan Vasiljevič, u vas nět pěrvaja programa?“

Rétorika je stejná jako za dob Varšavské Smlouvy. Západní agrese byla nahrazena agresí Číny a hlavně současného Ruska. Z obrazovky dští síru ministr obrany Metnar. Další kašpárek. V této souvislosti mne kdysi nejvíc pobavil v oné funkci modroknížkař Vondra. To by už mohl být ministrem dobrý voják Švejk. Čekám, že po tklivých a patetických projevech začne hrát místo Internacionály nebo Pochodu padlých revolucionářů Star and Stripes Forever či Yankee Doodle.

Armáda, třeba i nepraktická a nefunkční je dobrý kšeft v každém režimu. Dnes u nás připadá zhruba na pět řadových vojáků jeden tlustý generál (generálka) v kanceláři.  Za naši bezpečnost, nezávislost a svobodu  se bojuje dokonce až někde v ananasové republice Mali. Nemohu nic udělat proti tomu, že se za mé přímé i nepřímé daně hraje na vojáčky, přesto je mi velice líto civilních obětí tohoto mezinárodního spolku, jejichž počet od roku 1949 jde snad do miliónů.

Je 9.40 a besídka v přímém přenosu končí. Konečně přichází Jessica a její další případ. Káva je již studená a dnes mi chutná nějak hořce. Pro dnešní den musím pečlivě provádět výběr vhodných značek na spravení nálady.

Příspěvek byl publikován v rubrice Listy UTOPIJE a jeho autorem je Jarosek. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>