Při tomto datu se nabízí příležitost ochutnat netradiční zelené pivo.

Před pár lety uvedlo Starobrno na velikonoční trh zelený speciál, údajně uvařen podle tradičního rodinného receptu barvené směsí tajemných bylin. Ve skutečnosti tato Heinekenova filiálka pivo obarvila jakousi éčkovou průmyslovou modří získanou z dehtu. Aféra a směšná pokuta za klamavou reklamu ve výši 50 000 Kč.

V ostravské Šopě byla na čepu na Zelený čtvrtek hned tři zelená piva. Výčep naprosto zezelenal. Osobně mne zelená barva v pivu trochu ruší, ale jednou za rok to zvládnu (sv. Patrika jsem letos vynechal).

Jako prvý ochutnávám 12°ležák s kopřivou z Kozlovic. Těžko se mi definuje výrazná zelená barva. Je to brčál, hrášek nebo snad Svinibrod (Schweinfurt)? Pivo samotné chutná jako klasika. Dlouhé chlebové doznívání jako u běžného kozlovického Fojta. Pěkné zpestření sortimentu, jinak však normál.

Dále je na řadě zelený velikonoční Ale z Ostravice. Ten má zase příznačné atributy  normálního beskydského svrchňáku. Chmel nepřebíjí, chuť vyrovnaná, barva skoro stejná jako u toho kozlovického.

Nejzajímavější mok mne čekal na konec. Valášek si na svém zeleňáku dal docela záležet. Tentokrát je barva odlišná. Jako civil a pacifista trochu znervózním. Připomíná mi to zlověstné khaki. Chuť onoho truňku je však dosti neotřelá. Kolega v něm cítí klasickou „zelenou“, já si však jasně pamatuji, jak chutná pivo smíchané s peppermintkou, když se nepovede long drink „Magické oko“. Osobně detekuji v khaki pivu jakousi bylinkovou příchuť. Ta pivo i trochu osladí. Tento mok je možná trochu antipivní, na druhé straně ve srovnání se svými dvěma konkurenty nejpůvodnější.

Zelené bylo dobré, je třeba je však spláchnout nějakým hnědým nebo černým.