Valášek je pro mne pivo na jistotu

Publikováno | Autor:
Napsat komentář

Je to už přes 40 let, ale někdy mi název „Vsacan“ rozsvítí asociaci v minulosti ne příliš vydařeného piva z Valašska.

V tehdejším Severomoravském kraji byly z tehdejších osmi fungujících pivovarů olomoucký a vsetínský ty nejslabší.

Zatímco legendární „teplá olomoucká 10° “ bývala synonymem nepitelnosti nebo při troše fantazie jediným dostupným utrejchem v kárném táboře pro vzpurné a nepřevychovatelné pivaře (o nic lepší nebyl ani Zlatý klas 11° či 12° Olomoucký Ležák),  nedobré pivo ze Vsetína se nalézalo pouze v omezeném regionu, takže o jeho nedostatečné kvalitě mnoho lidí, příkladem z Ostravy nevědělo.

Počátkem 21. století byl Vsacan uzavřen, avšak krátce nato vznikl na kraji města nový pivovar Valášek.

Byl jsem vlastně jedním z prvých jeho hostů a mohu bez problémů konstatovat, že většina mých opakovaných setkání se současným vsetínským pivem bývá úspěšná.

Klasický Valášek mne uklidní svou trochu zkrocenou hořkostí a vyrovnaností všech svých složek. Před léty jsem ocenil i klasický půllitrový lahváč s historickou etiketou „Vsacan“, avšak s kvalitním a osvěžujícím obsahem.

Chutnaly mi stouty. portery i nejrůznější svrchňáky, mezi nimiž vyniká Skotačivá Veverka.

Tento lehký 11° ejlík mne vždy potěší svou noblesou i kosmopolitní chutí. Občas se mi zdají chutě různých várek trochu odlišné, ale nikdy mne Veverka nezklame.

Nejsem přítel piv s ovocnými přísadami, proto borůvkové pivo z Valáška ignoruji.

Zbytečně silná se mi zdá i 17° Zbořená Ovca, i když někdy neodolám a dám si ji na závěr pivařského večera.

Včera jsem měl možnost ochutnat 11°IPL Ledové Ostří. Myslím, že i tento speciálek nese typický rukopis Vsacanu, co se týká nevtíravé příchuti a příjemné pitnosti. Trochu hořčejší, než bývá zvykem, ale celkově super.

Nedá se nic dělat! Na naší robustní pivní scéně mezi tisíci roztodivnými výrobky je pro mne Valášek „pivo na jistotu“.