Počátkem letošního června se mi Antverpy jevily poněkud ponuře.

Prvním negativním faktorem bylo nestabilní a depresivní počasí. Bylo zataženo a vypadalo to na blížící se bouřku. V on městě jsem byl už po několikáté a myslel jsem, že centrum docela znám. První nepříjemné překvapení mne čekalo už naproti lodi. Bar, kde jsem se stavoval loni často na točené Tagarlo byl nabízen k pronájmu.Škoda.Musím jinam.

Po cestě nacházím další uzavřenou hospodu a jeden obchod s pivem. Očekávaná krize už zřejmě začala.

Nevím, jak je to možné, ale zdá se mi, že trochu bloudím. Jakoby se centrum.během několika měsíců uplne změnilo. Ulice evidentně nejsou na svých místech a rovněž turistů potkávám podstatně méně. Nejsou to nakonec nějaké jiné, paralelní Antverpy?

Trvá mi chvíli, než se trochu zorientuji. Konečně po pár zmatených okruzích nalézám hledané náměstí z té správné strany a vcházim do baru Golemke. Tentokrát výběr nic moc. Nějaké lokální ipy a piva, která už znám. Nakonec si objednávám silný St. Feuillien Tripel. Věru výživný mok. Plných 8,5 procent. V širokospektrální komplexní chuti je možno nalézt mnohé. Tropické ovoce, květiny a hlavně nezaměnitelný charakter Belgian Strong Ale.

O dvě a půl procenta slabší ejlík Cross the Desert již tak výrazný není, ale stále nesporně připomíná zemi svého původu.

Konverzuji s hospodskou nepochybně asijského původu. Je to vlámská vlastenka. Ležáky prý moc nemusí. Vloni v Mnichově byla zklamaná, že v místních knajpách nemají žádný výběr a že hosty nutí chlemtat pivo z půllitru. Nu což. Proti gustu…..

Do Antverp se vracím za 10 dní. Věřím, že budu mít více štěstí.

Restaurace Jindřiška kdysi bývala 2. cenová skupina.

Čepovali tam Ostravar z 3.50 Kčs a na podlaze ležel červený koberec.

Po letech se interiér změnil, ale hospoda zůstala zachována.

Před pár dny jsem potkal kolegyni na Sokolské ulici. Nejbližším podnikem byla právě Jindřiška. Kolegyně si objednala Ostravu, já jsem chtěl okusit Staropramen extra chmelený. Kolem 11 dopoledne jsem již měl solidní žízeň, tak jsem zhruba třetinu půllitru vypil na ex. Avšak namísto extra porce chmele jsem ucítil divnou příchuť nedostatečně vyčištěných trubek. Ještě párkrát jsem se napil a nebyl jsem vůbec nadšen. Pivo nebylo příslušně ošetřeno a kdyby nebylo pasterované, měl bych podezření, že se už začalo i kazit. Naprostá zhovadilost personálu.

Nestěžoval jsem si. Nechtěl jsem poslouchat blbé výmluvy. Napil jsem se trochu Ostravaru od kolegyně, zaplatil a odešel. Na stole jsem nechlal ležet v kryglu zbytek břečky jako obžalobu výčepnického lajdáctví.

Další návštěvu tohoto lokálu si dobře rozmyslím.

Jako každoročně odjíždím pracovně do zahraničí, tudíž během následujícího měsíce budou mé příspěvky sporadičtější a občas i bez diakritiky. Jestliže se nic nezmění, v běžné literární činnosti budu pokračovat od 7.7. 2019.

Děkuji za pochopení

Ve své době jsem měl radost z dalšího kroměřížského minipivovaru, který v tomto městě pár let po založení Černého orla otevřeli. Celý příspěvek →