Redaktor

V Českém (Československém) rozhlase Ostrava jsem zažil pár nahrávacích frekvencí, zatímco někteří mí, hlavně služebně starší kolegové tam bývali doslova vaření, chmelení.

Na podzim 1998 jsem v Č. Roz. dokonce natáčel hudební podklady pro můj historicky první muzikál Zběsilá Pípa. S honoráři hudebníků mne to stálo tenkrát skoro 40 000, přesto jsem nebyl z výsledkem spokojen. O pár let později jsem si ony podklady natočil už doma sám a zadarmo.

K budově rozhlasu patřila po dlouhá léta restaurace Radioklub. Scházeli se v ní zaměstnanci rozhlasu, učínkující i náhodní hosté. Myslím, že ve své době byl radioklub jedním z prvních podniků v Ostravě, který zavedl na čep Svijany.

Léta ubíhala a já Radioklub navštěvoval čím dál méně. Výjimkou snad byly dny, kdy jsem v rozhlase učnkoval v pořadu Apetýt. Tam jsem promlouval o svých pivních výpravách a aktivních či chystaných knihách a muzikálech. Pořad probíhal živě, ovšem já jsem nikdy trému neměl. Jen jednou, když jsem hovořil o své nové zpěvohře Josef II., mi nelogicky vypadl letopočet zrušení nevolnictví a já musel improvizovat. Řekl jsem 1761, čímž jsem se seknul o celých 20 let. Nikdo z posluchačů však na to naštěstí do redakce nereagoval.

Rovněž jednou jsem se zmínil, že kdyby vyhrál prezidentské volby Schwarzenberg, emigroval bych do Sierra Leone.

Asi předloni jsem s potěšením objevil, že v Radioklubu začali točit pivo z heřmanické Besedy. o však, bohužel, netrvalo dlouho a loni byl podnik náhle uzavřen. Místní štamgasti naplnili sousední bar U Waldemara a na svou hospodu mohli jen nostalgicky vzpomínat.

Stal se však zázrak. Minulý týden jsem s potěšením zjistil, že Radioklub je znovu otevřený. Ze zvědavosti jsem vkročil dovnitř a přistoupil k pípě. Na čepu pivo Redaktor. Někdy obsluha tají původ neznámé značky (což by stávat nemělo), v Radioklubu mi však hostinská osobně prozradila, že pivko pochází ze skřečoňe. 12° verze mého oblíbeného Žabáka. K vrcholně kvalitnímu čepu sice podávanému moku chyběl ještě nějaký ten stupínek, ale vcelku jsem byl spokojen.

Podnik nabízí i jídlo, tuším, že i polední menu, tak mu přejme, ať se do něj opět co nejdříve navrátí klientela.

 

 

Nice try!

Volně přeložené anglické pořekadlo jako „pěkný pokus“ má trochu pejorativní charakter. Popisuje spíše situaci, když se někdo pokouší někoho obalamutit či podvést, avšak jeho pokus je odhalen.

Starobrno bývala celkem sračka už před nástupem velkého Heinekena. Ani od této doby se nic podstatného nezměnilo. Masová produkce, chuť aby neurazila a nic zvláštního nebo zapamatovatelného. Když však tak přemýšlím napadá mne, že pro mne je vlastně i Starobrno pivem s příběhem. V dubnu jsem se tímto 10° pivem zduřil přímo na 4. nástupišti brněnského hlavního nádraží, kde jsem u stánku až do 23. hodiny polknul asi 9 kusů. Následně jsem na kolejích VŠ v Kohoutovicích pozvracel důkladně celý jeden studentský pokoj s příslušenstvím, čehož následkem bylo vyloučení dotyčných pohostinných studentů z tohoto ubytovacího zařízení.

Jak už to v posledních minimálně 10 letech bývá, občas se nějaký moloch rozhodne vyjít vstříc konzumentské obci a pokusí se uvařit nějaký speciál. Občas se to částečně i podaří, ovšem většinou se jedná o propadák, který uvařený ve velkém objemu je třeba za každou cenu prodat.

Dva starobrněnské speciály jsem objevil v Tescu v plechovkové formě. Již tato verze vzbuzuje určitou nedůvěru. Pivař by uvítal spíše poctivého lahváče, leč realita byla právě taková.

India Pale Lager je současná móda. Myslím, že je určena zejména pro konzervativní přívržence ležáků. Pivo je sice vykvašeno spodně, leč americké odrůdy speciálně šlechtěných chmelů dodávají výrobku charakteristické ipové nebo dokonce apové aróma. Při téhle podobě má i trénovaný pivopij trochu problém přes sytou chmelovarovou clonu rozeznat ležákovskou sladovost či harmonicky doznívající chlebovitost a na druhé straně mu může chybět i ejlovská lehká ovocnost. Zkrátka hybrid, který chutná prakticky jako IPA.

V případě IPL vyrobeném ve Starobrnu se však tento fenomén příliš neprosadil. Vlezlá chmelová vůně byla detektovatelná pouze okrajově, asi tak, aby se neřeklo (ono se stejně řekne). Celkový dojem byla neskrývaná průmyslovost, ovšem přece jen trochu ozvláštněná zmíněným, na Starobrno nezvyklým aromatem.

Od apy vyrobené ve stejné fabrice jsem očekával totéž, ale nakonec jsem shledal, že tento výrobek je podstatně méně chuťově výrazný. Žádná chmelová bomba, avšak na druhé straně ani žádná příjemná decentnost. Prostě velkovývařová verze řemeslného stylu. Na druhé straně na žízeň dobré a v žádném případě nechci nikoho odradit od koupě.

Degustační zážitek nic moc, ale alespoň si člověk rozšíří obzor.